Jak je to se spalováním dřeva a CO2?

Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že spalováním dřeva vzniká nadměrné množství CO2, což má nepříznivý vliv pro naši atmosféru. Spalováním dřeva opravdu uniká do ovzduší CO2, ale není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. A rozhodně spalováním dřeva neničíme životní prostředí. Proč?

Jak je to se spalováním dřeva a CO2?

Nekonečný koloběh

Když dřevo roste, spotřebovává oxid uhličitý z atmosféry. V případě spalování dřeva, CO2 naopak do ovzduší uniká. Tedy pokud se za rok spálí jen tolik dřeva, kolik ho v lese znovu vyroste, pak jeho spalování nevede k žádné změně objemu CO2 v atmosféře.

Během růstu dřeva se do něho váže přesně tolik oxidu uhličitého, kolik se poté uvolňuje při jeho spalování. Jestliže ke spalování dřeva nedojde a stromy trouchniví v lese, efekt je naprosto totožný. Tlení je totiž svým způsobem pomalé spalování. Pouze v případě že by dřevo zůstalo trvale chráněno před úplným rozkladem, neuvolnilo by do ovzduší žádný oxid uhličitý. V jednom kubickém metru dřeva je vázáno zhruba 230 kg uhlíku, což odpovídá přibližně 850 kg oxidu uhličitého.

Oxid uhličitý, který se dnes dostává do ovzduší spalováním uhlí, zemního plynu, topného oleje nebo benzínu, byl také dříve ukládán rostlinami (například planktone) při asimilaci. V dnešní nesmírně energeticky náročné době necháváme každým rokem zaniknout jedno ložisko uhlíku, které vznikalo během mnoha statisíců let při růstu rostlinstva. Například vypalování (tropických) lesů zvyšuje obsah CO2 v atmosféře, protože při něm oxiduje biomasa. Naopak lesy bohaté na dřevu představují velká ložiska uhlíku.

Spotřeba CO2 v ČR

Při způsobu hospodaření v ČR se zásoba dřeva v posledních 200 letech mimo období obou světových válek neustále zvyšovala. Lesy ve Střední Evropě jsou v současné době bohatší na dřevo, než kdy byly v uplynulých 200 letech. Zužitkování palivového dřeva tento vývoj neovlivní, pokud se bude pohybovat ve výše popsaném rámci.